7.kapitola: Celá
7. Vysvětlení
„Píp píp píp“ Vzbudilo mně zapípání budíku. „dobré ráno Sáro“ „dobré ráno Tome“ upíří rychlostí jsem se převlékla do sukně a tryčka. Šla jsem do kuchyně „ahoj“ „ahoj“ „jak ses vyspala?“ „dobře“ postavila předemně misku s vločkami. Uff pomyslela jsem si. Tekutá strava je pro mě lepší. OMYL! Bylo to taktéž nechutné jako včera. Vyčistila jsem si zuby, mé perfektní zuby J vzala aktovku a hurá(smůla) do školy… ¨
Před domem na mně čekal „jdeme?“ zeptal se „jo… hele ehm.. četla sem knihy víš no a prostě..proč nespíme v rakvích?“ „zamračil se „to jsou jen hloupé pověsti!stejně jako že nesmíme na slunce blbost!“ „aha.. ty Tome odkud jsi?“ Přes obličej mu přelétl náznak bolesti. „víš“ začal „já jsem se narodil v německu“ „a jaká byla tvá přemněna?“ „byl pátek 13 a já jsem na povídačky nevěřil, přesně o půlnoci jsem vyšel ven černá noc krásný mněsíc byl zrovna úplněk a pak naráz začala bolest .. tu znáš a pak za mnou přišel můj strážce , vše mi vysvětlil a byl semnou 50 let mého života,pokud se tomu dá říkat život..
Všichni z mé rodiny postupně zemřely a on tu byl aby mi setřel slzy z tváře, hojil jizvy v mém mrtvém srdci a byl můj nejlepší přítel. Já teď budu dělat to samé tobě budu tě chránit bránit a pomáhat ti dokud to budeš potřebovat však i ty se 1 staneš strážcem… každý se jim 1 stane. Tvím osudem stejně jako mým a všech počestných upírů je pomáhat novorozeným upírům.“ Skončil už jsme stály před školou. Já se na něj podívala , v jeho očích byl vydět čím vším si musel projít. „po kolikáté jsi strážce?“ zeptala jsem se při obouvání bot „no po 3“ řekl „1 jsem měl upíra Sedrika byl zdatný v boji a udržel tajemství 2 byl Jann ten byl Sedrikovi v hodně směrech podobný stal se králem byl dědic trůnu po svém otci Tee“ „zemřel?“ „ ne ale 1 upír vládne max 500 let“ „ale to Janny nemohl umřít :-/“ „zabyl ho Marco aby se zhostil trůnu ..“ Když jsem otevřela dveře oči mi poputovali k místu dennyho .. Nebyl tam .Ještě nepřišel. Zklamaně jsem si sedla. Ů Tome už dlouho přemýšlím , nechci zestárnout s rodinou a přátely.. nemůžu v 60 jakože umřít nechat se pohřbýt a pak se vykopat zmládnout na 3 a žít znovu?“
„jo ale musíš sehnat někoho kdo se o tebe bude starat.“ „tak na 6?“ „stejně musíš mít zákoného zástupce“ „někdo se najde“ v tom stoupil Danny do dvěří. Počkala jsem až si nachystá věci a šla za ním „poď se mnou“ a spiklenecky sem na něj mrkla. „hned pochopil“ Zavedla jsem ho až na konec chodby kam nikdo nechodil posadila sem si poklepala na místo vedle sebe „sedej“
„ máš nějaké teorie?“ „ano jen 1“ „jakou?“ „si nemocná?“ „ne to fakt ne“ řekla jsem trochu zaraženě odpovědí na mou otázku.
„aha“ vypadlo z něj „tak co?“
„nemůžu ti to říct!! Ale když na to příjdeš sám …
Takže co o mně víš?“ „si bledá“ „ano“ „studená a bledá a ..a tvé oči se mnění!“ „dobře“ „si rychlá a velice rychle reaguješ“ „dej si to dohromady“
„nevím dej mi 1 nápovědu!“ „nejím to co ty, nemůžu spát a mám velkou sílu!!!“ a rozdrtila jsem kachličku kachličku podemnou Jeho reakce mně překvapila! Neodtáhl se jen chytl mou ruku a dlouze se na ni díval.. „nevím vážně nevím“ „nejím to co ty“ podíval se na mně zmateňe a pak vystašeňe „co jíš“ „to bez čeho bys nemohl žít“ „co jíš?!“ „je to tvoje součást!“ a pak si to uvědomil podíval se na mně pohledem který zabolí a řakl „si upír“
„Ano, ale neboj .. lidé nám nevoní“ „aha“ „a nesmíš to nikomu říct nebo“ a přejela jsem si prstem po krku „chápu přijď po škole ke mně domů.. prosím“
„budu tam v kolik?“
„co nejdřív“ „dobrá“ řekla jsem a šla do třídy.
Než zazvonilo mi Denny poslal lísteček :
- - Nezapomeň!!! Umě doma co nejdřív - - -
---------------------------------------